+420607422231

recepce@usov.eu

online

LOVECKO-LESNICKÉ MUZEUM V ÚSOVĚ – Muzeum Šumperkmuzeum-sumperk.cz

ÚSOV

První písemná zmínka o Úsově je z roku 1260, kdy je majitelem hradu olomoucký purkrabí Jiljí ze Švábenic. Za vlády Karla IV. se zde nacházela stanice pro vybírání mýta, což svědčí
o obchodním významu obce i cesty, která tudy procházela. Úsov se stal hospodářským centrem regionu a tak zde byl roku 1519 založen i špitál. Rozvoj obce měl za následek založení panského dvora, pivovaru, chmelnice, dvou mlýnů a čtyř rybníků. Úsovští měli právo na tři výroční a jeden týdenní trh, směli volně prodávat maso a chleba a obdrželi monopol na prodej soli v okolních obcích. Na růst ekonomiky měli vliv i zdejší Židé, kteří se zabývali zahradničením a namísto roboty dodávali panstvu na hrad potřebné koření.

Z hrůzyplných následků třicetileté války se celá Evropa vzpamatovávala po celá desítiletí a tento stav se nevyhnul ani úsovskému kraji. Koncem 17. století se však situace natolik znormalizovala, že je v Úsově otevřena farní škola a ekonomickým přínosem se stává rozvoj místní těžby železné rudy. Po zrušení poddanství v roce 1848 význam Úsova upadá a obec se stává součástí politického okresu Zábřeh a soudně náleží k Mohelnici. Na úsovském zámku byla 3. října 1852 otevřena dvoutřídní lesnická škola, která však byla roku 1867 přemístěna na hrad Sovinec.

Roku 1885 přenáší správa úsovského panství na Nové Zámky a obec pak zůstává bez pivovaru, mlýna a bez možností jakékoliv průmyslové výstavby.

V poválečných společensko-hospodářských změnách došlo roku 1952 k založení JZD, které se však brzy rozpadlo a další jeho založení se konalo až za čtyři roky. Od roku 1974  je v Úsově sídlo zemědělského integrovaného družstevního agrokomplexu a to se  v roce 1982 pod názvem „JZD Úsovsko“ přesunuje do Klopiny. Od roku 1992 má Úsov opět statut města. Nejvýznamnější stavební památkou je v Úsově hrad, děkanský kostel s krásnými freskami Jana Kryštofa Handkeho, socha sv. Jana Nepomuckého u zámku, barokní kaple sv. Rocha z roku 1624, synagoga a židovský hřbitov.

Původní úsovská tvrz byla roku 1241 vypálena Tatary, avšak deset roků nato již zde stojí kamenný hrad, který má všechny znaky francouzského kastelu. Od roku 1276 byl Úsov zeměpanským zbožím a král Jan Lucemburský jej dal do zástavy pánům ze Šternberka, král Václav IV., potvrzuje přidělení hradu pánům z Vlašimi, Vladislav II. Jagelonský dal hrad Ladislavu z Boskovic, jehož dcery přenesly majetek věnem rodu bohatých Lichtenštejnů.

Jan II. z Liechtensteinu zde roku 1900 instaluje přírodovědecko-lesnické muzeum, kam umístil rodové lovecké trofeje z Evropy, Asie a Afriky. Od roku 1945 je pak hrad majetkem státu.

Obec Úsov po celá staletí sdružovala obyvatele tří národností – české, německé a židovské.
Po třicetileté válce bylo mezi ulicemi vedoucími k Polici a ke Klopině založeno ghetto, které představuje dodnes výrazný urbanistický celek. Svůj zlatý věk prožívala úsovská židovská obec počátkem 19. stol., kdy její obyvatelé představují zhruba čtvrtinu zdejší populace. Postupem času se však jejich počet snižuje a konec nastal roku 1942 odvezením všech místních Židů do koncentračních táborů. Židovskou obec dnes již připomíná pouze několik domů ghetta, hřbitov
s cennými náhrobky a synagoga.

V Úsově se narodil jazykovědec Slavomír Utěšený, německy píšící básník Vlastimil Artur Polák, působil zde jako učitel vlastivědný pracovník a historik Stanislav Makas a literárně byl činný  též úsovský rabín Dr. Mardochai Duschak.

Úsov

Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Úsov
Úsov ze zámku
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0715 541222
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíMohelnice
Okres (LAU 1)Šumperk (CZ0715)
Kraj (NUTS 3)Olomoucký (CZ071)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°47′54″ s. š., 17°0′38″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 168 (2021)[1]
Rozloha9,3 km²
Nadmořská výška280 m n. m.
PSČ789 73
Počet částí obce2
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Míru 86
78973 Úsov
mu_usov@iol.cz
StarostaJiří Holouš
Oficiální web: www.usov.cz
ÚsovÚsov
Další údaje
Kód obce541222
Geodata (OSM)OSMWMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úsov (německy Mährisch Ausseehebrejsky אויסא‎ (Ojsa), přepisováno též jako Asjva[2]) je malé město na pomezí střední a severozápadní Moravy v podhůří Hrubého Jeseníku na potoce Doubravka, 5 km severovýchodně od Mohelnice a 7 km severozápadně od Uničova. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel. Zámek s hradem nelze přehlédnout, neboť je na návrší na východním konci obce a je zdálky dobře viditelný.

Oblast Úsovska ve 13. a 14. století tvoří rozsáhlý komplex lesů – doubrava v nížině řeky Moravy, které nad Úsovem přechází v tzv. Bruselský les. V prvním výčtu vesnic úsovského panství se u roku 1344 však ještě neobjevuje ani jedna k úsovskému hradu náležejících vsí až v roce 1371. Je samozřejmé, že v původním osídlení šlo vždy jen o několik málo usedlostí soustředěných kolem místních potoků.

Dobové obrazy a pohlednice – Úsov / hrady-zriceniny.cz

Jmené vsi bylo odvozeno od osobního jména Ús („vous“). Původní význam jména tedy byl „Vousův majetek“. Německé jméno vzniklo z českého (původně Ausau, zakončení přikloněno k See („jezero“)).[3]

Starý dřevěný královský hrad Úsov získal za svou věrnost králi Václavu I. Přemyslovci (12051253), při úspěšném odražení Tatarů v roce 1241 olomoucký purkrabí Zdík (či Idík, Jiljí ze Švábenic, o kterém je zpráva z roku 1260. Olomoucký purkrabí je posazen do pozice kolonizátora celé oblasti. Prapředkem rodu ze Švábenic byl Idík, který si postavil hrad na Vyškovsku, podle kterého si dal i rodové jméno. Působil na královském hradě Úsově a pro panovníka jako kolonizátor úsovského újezdu na Moravě a celého Turnovska v Čechách.

Původně gotický hrad, postavený ve stylu francouzského kastelu, patří mezi nejstarší na Moravě. Podle archeologických nálezů je nejpravděpodobnější, že hrad vznikl již ve 13. století. První písemná zpráva o existenci Úsova pochází z roku 1260, kdy hrad držel v zástavě bývalý olomoucký purkrabí Jilí ze Švábenic. V roce 1269 se uvádí jeho syn Hrabič ze Švábenic (1254–1286). Po nastoupení krále Přemysla Otakara II. (12331278 na trůn, musel v roce 1276 stávající majitel panství Hrabiš hrad vydat a Úsov se stal opět zeměpanským majetkem a na hradě byl ustaven královský lovčí, z nichž první jménem Vlček. Zadlužený král Jan Lucemburský (12961346) jej však 1330 zastavil bratrům Jaroslavu a Albrechtu ze Šternberka, jako náhradu za utrpěnou škodu při vojenském tažení proti Slezsku. Jejich rodina Úsově sídlil po dvacet let. Královským majetkem byl potom až do roku 1408, kromě let 1335–1350. Pod hradem bylo založeno městečko, jak napovídá obecní pečeť z roku 1343 s nápisem „oppidum“.

V závěti u roku 1371 odkázal markrabě Jan Jindřich Lucemburský (13221375) hrad a městečko Úsov s „Dúbravou“ (les na Pomoraví mezi Úsovem a Litovlí) s 29 vesnicemi svým synům Joštovi Moravskému (13511411) a Prokopovi Lucemburku (1354/5–1405). O majetek vznikl mezi bratry ozbrojený spor. Úsov, Litovel a Uničov drželi Prokopovi hejtmani, kteří dělali výpady na okolní území v držení markraběte Jošta a na území olomoucké kapituly za což byli v roce 1399 vyobcováni z církve. Mír nastal až po smrti Prokopově v roce 1405Markrabě Jošt v roce 1408 zastavil Úsov pánům Otovi a Albrechtovi z Kurovic. Král Václav IV. Lucemburk (13611419) v roce 1416 potvrdil zástavu úsovského panství Janu Vlašimovi. Za pánů z Vlašimi došlo 1487 ke gotické přestavbě a rozšíření hradu a postavili především dvě věže: „Hladomorna“ a „Vlašimka“. Úsovské panství se stalo jedním z nejbohatších na Moravě a ani česko-uherské války tomu nezabránily.

Po vymření rodu po meči Jiřím z Vlašimi v roce 1513 dostal darem od krále Vladislava II. Jagellonského (14561516) Úsov největší komoří a pozdější hejtman zastavený hrad s větší částí příslušenství za prokázané služby Ladislav z Boskovic (1485–1520) do úplného vlastnictví. Páni z Boskovic, kteří jako luteráni obsadili fary luterskými kněžími, přáli i Českým bratrům. Úřední řečí na jejich panství byla čeština. Po smrti Ladislava v roce 1520 zdědil panství, k němuž náleželo ještě panství boskovickéletovickémoravskotřebovskétrnavskézábřežské a rudské, téměř souvislý pás země od Boskovic až skoro k pramenům řeky Moravy jeho syn Kryštof, který své sídlo z Moravské Třebové přemístil na Úsov, který rozšířil o renesanční objekty. Nákladný život Kryštofa z Boskovic byl však příčinou častých jeho finančních nesnází, z nichž si pomáhal prodejem části svých panství. Nedostatek peněz ho přiměl věnovat zvýšenou pozornost i úsovskému panství. V tehdejší době se předpokládala v podhůří Jeseníků bohatá naleziště drahých kovů. Výsledky těžby však nesplnily očekávání.

V roce 1547 postoupil Kryštof úsovské panství a město Litovel synovi svého bratrance Janu Jindřichu (Jetřich †1583) Černohorskému z Boskovic, který převzal panství po smrti svého bratrance Jana Jetřicha, byl typickým představitelem šlechtice té doby. Roku 1562 byl zemským podkomořím. Přítel umění a písemnictví, znalec zemských práv a dobrý hospodář. V roce 1564 dal pořídit urbář panství. V roce 1564 byl nejvyšším soudcem. Byl ale také feudál, který bezohledně zvyšoval útisk poddaného lidu. O jeho významném postavení mezi moravskými pány svědčí i řada vysokých úřadů, které postupně zastával. Roku 1567 byl nejvyšším komorníkem a v roce 1571 zastupoval krále jako komisař na brněnském sněmu. Albrecht Černohorský zemřel bezdětný a dědicem ustanovil svého nevlastního bratra Jana Šemberu (†1597) z Boskovic, který byl posledním mužským potomkem rodu. Jan Šembera sídlil na Bučovicích, ale stejně jako předcházející majitelé úsovského panství rád obýval na Úsově i blízkém loveckém hrádku Nové Zámky, který páni z Boskovic postavili pro účastníky lovu v Doubravě. Jako většina české šlechty byli páni z Boskovic evangelíci a někteří podporovali i české bratry.

Úsov - Sarepta

Pan Šembera měl dvě dcery, které se krátce před otcovou smrtí provdaly. Anna Alžběta Šemberová se provdala za Karla (15691627) a Kateřina Šemberová z Boskovic za Maxmiliána (15721643) z Lichtenštejnu. Oběma sňatky byl položen základ velkému bohatství Lichtenštejnského rodu. Od roku 1597, kdy páni z Boskovic vymřeli po meči, náležel Úsov Lichtenštejnům nepřetržitě až do roku 1945. Byl sídlem správy panství, ale nikdy za vlády Lichtenštejnů sídlem knížete; nejvyšším správním úředníkem byl zámecký hejtman. Úsov se stal jen sídlem správy panství ke kterému patřilo 34 vesnic a města Litovel a Úsov a Nové Zámky, které vybudovali páni z Boskovic jako lovčí hrádek v lese Doubravě. V roce 1643 hrad i městečko Úsov vypálili Švédové.Pohled na Úsov z nádraží v Mohelnici v roce 1845.

Karel I. z Lichtenštejna zahájil na úsovském panství protireformaci. Pokatoličtění však pokračovalo velmi pomalu a jeho postup brzdila především třicetiletá válka, která těžce postihovala tuto oblast. Vojska obou válčících stran zpustošila kraj do té míry, že zemský sněm, který v roce 1643 rozvrhl novou peněžní a obilní berni, označil úsovské panství jako „dokonce zkažené“. Poslední těžkou ránu zasadilo Úsovu v roce 1643 švédské vojsko, které pod vedením generála Torstensona (16031651) obsadilo podstatnou část severní Moravy. Hrad a městečko Švédové vypálili. Hrad byl provizorně opraven a v letech 16881699 byl v jeho areálu vybudován barokní palác.

V roce 1627 zemřel Karel I. z Lichtenštejna a jeho velký majetek, který se rozrostl především konfiskací statků účastníků stavovského povstání, zdědil syn Karel Eusebius (16111684). Po smrti Karla Eusebia zdědil majetek jeho syn Jan Adam Ondřej (16571732), který na základě zvýšených požadavků na šlechtické sídlo dal výrazným způsobem změnit dosavadní architektonický stav hradu. V roce 1678 se začalo úřadovat německy.

Muzeum-mesta-usov

 

 

Expozice muzea: Úsov

 

 

 

Expozice muzea: Úsov

 

 

 

 

 

 

 
 
 
 

Kontakt

Muzeum města Úsov

Městský úřad Úsov
náměstí Míru 86
789 73 Úsov

Tel. 583 435 054

mesto@usov.cz

Více zde: https://muzeum-mesta-usov.webnode.cz/

Translate »