Naučné stezky

Naučná stezka Velké Losiny

Skočit na navigaciSkočit na vyhledáváníkostela svatého Jana Křtitele je výchozí bod stezek

Naučná stezka Velké Losiny je turistická trasa vedoucí obcí Velké Losiny na severu Olomouckého kraje. Počátek její trasy je u místního kostela svatého Jana Křtitele. Odtud vedou její dvě trasy. Jedna – označená písmenem A – se z výchozího místa ubírá severním směrem k vrcholu Chlum (616 m n. m.) a následně do místní části Bukovice k turistickému posezení U Medvědího potoka. Druhá z tras – označená písmenem B – spojuje výchozí místo u velkolosinského kostela s místní částí Maršíkov a tamním dřevěným kostelem svatého Michaela. Celkově mají stezky délku 6,1 kilometru a maximální převýšení činí 103 metrů. Trasy jsou vybaveny celkem devíti zastaveními, na kterých jsou instalovány informační panely. Ze zastavení nazvaném „Vyhlídka pod kopcem Chlumek“ je patrný zrestaurovaný kamenný kříž vztyčený na vrcholu kopce. Naopak zastavení v Maršíkově jsou doplněna o houpačky a skluzavky určené dětem.[1]

Železniční skanzen Lupěné

Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Železniční skanzen
Údaje o muzeu
Stát Česko
Založenolistopad 2011
Vyhledávané exponátyželezniční
Zeměpisné souřadnice49°52′ s. š., 16°50′13″ v. d.
Wikimedia | © OpenStreetMap
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit • diskuse

Železniční skanzen Lupěné se nachází na opuštěné železniční trati mezi Lupěné a Hněvkovem v okrese Šumperk. Nachází se v nadmořské výšce 292 m a prochází údolím řeky Moravská Sázava.

Obsah

Popis[editovat | editovat zdroj]

Železniční skanzen a zároveň naučná stezka s cyklistickou stezkou byla zřízena a dokončena v listopadu 2011 na opuštěném úseku původní železniční trati olomoucko-pražské dráhy, která byla postavena v roce 1845 a ukončen provoz v červnu 2006. V rámci modernizace třetího železničního koridoru byla trať 270 v úseku Krasíkov – Zábřeh na Moravě přestavbou dvou úseků napřímena a zkrácena o jeden kilometr. Na opuštěném úseku trati vinoucí se malebným údolím Moravské Sázavy byl snesen kolejový svršek a na náspu byla zřízena cyklistická stezka v délce dvou a půl kilometrů. Železniční skanzen je na počátku a pokračuje naučnou stezkou o pěti zastaveních.[1][2]

Ve skanzenu byla umístěna historická parní lokomotiva řady 317 z roku 1950, mechanické závory a návěstidla.[3] V roce 2014 byl osazen k lokomotivě vodní jeřáb, který původně sloužil na železniční stanici Ústí nad Orlicí.[4] Dne 9. července 2018 byl k lokomotivě umístěn služební dvounápravový vagon Daa-k 30 54 940 7 182-5, určen pro nákladní vlaky.[5][6][7]

Součástí skanzenu je železniční násep, tři původní železniční mosty přes řeku Moravskou Sázavu, skalní zářezy, kamenné milníky původní dráhy a tři strážní domky.[8][2] Jedním z nich je strážní domek v Lupěné postavený v roce 1845 společností Severní státní dráhy (StEG). Objekt zasazený do železničního náspu s typickým půlkruhovým okénkem ve štítu.[1]

Železniční skanzen a Naučná stezka na opuštěném tělese dráhy se nachází na cyklistické stezce 6232.

V blízkosti je i nově přeložená železniční trať s Hněvkovským tunelem II procházející vrchem Hejnice (403 m n. m.)

Geotrasa sudetská

Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Geotrasa sudetská
Informační tabule č. 1 je umístěna před nádražím v Hejnicích na Liberecku
Základní informace
Lokalizace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geotrasa sudetská, polsky Geostrada Sudecka, je společný česko – polský projekt, jehož výsledkem je vybudování geoturistické trasy podél horských hřbetů v oblasti Sudet, od polské Bogatyně na západě na hranicích s Německem, až po slezskou Opavu na východě.[1]

Obsah

Historie projektu[editovat | editovat zdroj]

Název „Geostrada Sudecka“ navrhl v 2006 vratislavský geolog a kartograf Leszek Sawicki, jinak známý polský cestovatel a světoběžník.[2] Projekt byl v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Polskou republikou připravován od roku 2007, přičemž jedním z hlavních cílů byla podpora cestovního ruchu v pohraničních oblastech mezi oběma zeměmi. Projekt s oficiálním názvem „Geotrasa sudetská, geologicko-turistický průvodce“, spolufinancovaný z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje, byl realizován společně kolektivy autorů z Państwowego Instytutu Geologicznego – Państwowego Instytutu Badawczego, Oddziału Dolnośląskiego ve Wrocławi a České geologické služby v Praze.[3] Samotná realizace v terénu spolu s vytvořením příslušných internetových stránek, včetně map a průvodce, proběhla v době od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2013.[1][4]

Popis geotrasy[editovat | editovat zdroj]

Tři úseky[editovat | editovat zdroj]

Geologicko – turistická trasa má celkovou délku 602 km a prochází vesměs méně známými horskými oblastmi v českém a polském pohraničí. Trasa projektu byla rozdělena na tři úseky. Západosudetská měří 161 km a vede od Bogatyně přes Frýdlant a Hejnice až po Kowary a krkonošský hraniční přechod Przełęcz OkrajStředosudetská trasa, která je dlouhá 237 km, začíná u hraničního přechodu Okraj – Pomezní Boudy a přes TrutnovAdršpach a Teplice nad Metují vede do Broumova, kde přes hraniční přechod Tlumaczów přechází na polské území. Zde pokračuje přes Kudowu a Dlugopole až ke hraničnímu přechodu PloszczynaVýchodosudetská trasa začíná po návratu na české území ve Starém Městě pod Sněžníkem. Odtud vede do BrannéJeseníku a přes Vidnavu do polských Glucholaz. Z tohoto lázeňského města se vrací opět na české území do Zlatých Hor. Přes Vrbno pod Pradědem a Bruntál míří do Budišova nad Budišovkou, někdejšího střediska těžby břidlice. Z Budišova se opět stáčí severovýchodním směrem a přes Vítkov pokračuje do Opavy, kde tento poslední, 204 km dlouhý úsek geotrasy končí.[1]

Turistický průvodce[editovat | editovat zdroj]

Hlavním výsledkem realizace projektu je geologicko-turistický průvodce, který obsahuje popisy více než 300 lokalit na polské i české straně. Na konkrétních příkladech ukazuje různé typy hornin, vysvětluje historii jejich vzniku i procesy, kterým podléhaly v dlouhém geologickém vývoji Sudet. Jak v elektronickém průvodci, tak i na jednotlivých informačních tabulích v terénu jsou prezentována nejzajímavější místa, mezi nimž jsou nejen různé morfologické formy skalních útvarů, ale i četné pozůstatky po hornické činnosti a v neposlední řadě i vývěry minerálních vod, rašeliniště, místní vodní zdroje apod. Kromě průvodce jsou výsledkem prací na projektu také různé informační materiály a skládačky, internetová stránka www.geostrada.eu a 21 velkých dvojjazyčných informačních tabulí – 11 na českém území a 10 na polské straně.[2] První z těchto informačních tabulí se nachází v Hejnicích před železniční zastávkou na trati Raspenava – Bílý Potok pod Smrkem. Tato úvodní tabule obsahuje informace o 14 geologických lokalitách v okolí Frýdlantu, Hejnic a Jizerky.[1]

Některé méně známé lokality na geotrase[editovat | editovat zdroj]

Informační tabule č. 1 je umístěna před nádražím v Hejnicích na Liberecku

zdroj Wikipedie 

Hrad Mohelnice

Zbytky biskupského hradu najdeme v budově dnešního muzea na Kostelním náměstí v Mohelnici. Muzeum je umístěno v objektu bývalé fary, v domě, jehož počátky sahají do druhé poloviny 13. století, a který byl pravděpodobně součástí zaniklého mohelnického hradu.

Biskupův hrad je v Mohelnici připomínán počátkem 14. století. Tehdy byl dům prodán mohelnickému fojtovi. Od 16. století sídlila v objektu fara a děkanství.

První staletí existence domu připomínají gotické sklepy, z období rané renesance se dochovaly vzácné fresky, z nichž nejpůsobivější je tzv. Hostina bohatcova zobrazující podobenství o boháči a Lazarovi z evangelia sv. Lukáše. Objekt byl několikrát přestavován. Současnou podobu získal po ničivém požáru z roku 1841, kdy byla vystavěna čelní fronta budovy s průjezdem a spojena s již zmiňovaným starším domem děkanství. V jedné z místností nového křídla se dochovala původní výmalba z druhé poloviny 19. století, která je autentickým doplňkem instalovaného měšťanského pokoje v nové stálé expozici Z dějin Mohelnicka.

Na začátku roku 2013 byla v historických sklepních prostorách otevřena nová moderní expozice Pravěk Mohelnicka, doplněná o velkoplošnou projekci a interaktivní hernu.